Je svatba překrásná,
jenž pamětníka není,
no posuď, drahá čtenářko,
a mrkni, kdo se žení.

Nevěsta krásná, mladičká,
oči jí štěstím hoří,
koukni se na ní, co to je,
šeptají dědci staří.

On ženich taky k světu je,
a holku má jak růži,
krucifix, to vám povídám,
chtěl bych být v jeho kůži.

Takovým věcem, pokud vím,
nemožno klásti meze,
ženich se štěstím usmívá,
nevěstu si domů veze.

Navečer ve dveřích pokoje,
zastávka ještě krátká,
tu několik rad zkušených,
musí dát dětem matka.

Poslyšte, děti mé,
jste oba ještě mladí,
potom až světlo zhasne,
mějte se oba rádi.

Kdyby jste čirou náhodou,
nevěděli si rady,
klidně se na mě obraťte,
vždyť od toho jsem tady.

Tak jak jsem vám již říkal,
mějte se oba rádi,
a nenechte se zdržovat,
koukejte mrdat smradi.

V diskrétním přítmí pokoje,
růžová lampa hoří,
manžel v prádlo své nevěsty,
dychtivě ruce své boří.

Těším se drahá na ten hřích,
kdy zcela svoji budem,
ženuška touhou chvěje se,
a líc jí hoří studem.

Pojď milá rychle blíž,
hleď, jak to lůžko láká,
nevěsta šeptá tichounce,
rukou mu hladí ptáka.

A manžel svou žínku líbá,
po celém těle, všude,
potom ji v náruč uchopí,
na pohovku ji klade.

Já vím, má drahá čtenářko,
myslíš si, teď se spojí,
pokračování ruka má,
však vypsati se bojí.

V těchto věcech však ona,
je stoprocentní dřevo,
s ptákem si v ruce otáčí,
vpravo, hned zase vlevo.

Ženich je z toho zoufalý,
z ruky jí vytrh ptáka,
ten je jak satan zduřelý,
až do stropu mu cáká.

Ženuška mladá v koutečku,
zkroušena smutná celá,
já za to drahý nemůžu,
vždyť víš, že bych taky chtěla.

Můj drahý, chvěji se radostí,
když vidím, jak ti to stojí,
nezbývá nežli zavolat,
na pomoc matku mojí.

A tak, jak byla nahá,
na dveře začala mlátit,
pojď mami, pojď nám ukázat,
jak se má správně klátit.

S výčitkou hledí na dceru,
a divně hlavou vrtí,
mít takového manžela,
tak umrdám ho k smrti.

Nuže drahá, dobrý pozor dej,
jak se to správně dělá,
abys to lépe viděla,
já vysvléknu se celá.

No a teď, drahá čtenářko,
připrav si k ruce svíčku,
jednou rukou obrať list,
a druhou si hoň pičku.

Mladíka k sobě přitáhla,
čile mu ptáka honí,
potom ho na kraj vložila,
ženich ho vpálil do ní.

Tak mrdá jako pes,
pytlíkem do ní bije,
tchyně snaživě přiráží,
i když už sotva žije.

Tak vidíš holka, že to jde,
to bylo stále sraní,
přestaň, já už jsem hotová,
a vlez si na svou paní.

Nevěsta nohy roztáhla,
pokud kanape stačí,
ženich se na ní převalí,
a ptáka do ní tlačí.

Ona pomáhá co může,
už je tam skoro celý,
bác, něco prasklo nevěstě,
krev se jí z kundy valí.

Šoustají celí posedlí,
šeptají lásky slova,
sotva jsou jednou hotovi,
už začínají znova.

Nevěstu nohy bolí,
kundu má mokrou celou,
jak do ní čůrák nastříkal,
už dvakrát šťávu vřelou.

Zatím co ňadra dceřina,
jsou jako dva květy,
nad břichem matky se houpají,
dva dvoukilové prsy.

Nevěstin oblý zadeček,
je jak dvě švestky třeba,
tchyně má prdel buclatou,
jako dva pecny chleba.

Dceřiny bílé nožky,
nebudou jistě skoupí,
řeknu, že stehna matčina,
jsou dva mramorové sloupy.

Že vzadu lezou z prdele,
a vpředu frajtra cloní,
leč mluvit nyní necháme,
ženicha s paní tchýní.

Nuž, nyní dcero pozor dej,
ať posílíš své vlohy,
musíš si lehnout na záda,
a roztáhnouti nohy.

Potřetí plní jak nádeník,
píču tu proudem vlahým,
nevěstě sladká únava,
probíhá tělem celým.

S vrcholnou rozkoší po těle,
čtvrtou už dávku stříká,
nevěsta celá zemdlená,
rozkoší jenom vzdychá.

Matka je jako na trní,
šeptá si Kriste pane,
ten chlap je jako z ocele,
a mrdat nepřestane.

Člověče, nech jí vydechnout,
a vyndej z ní ten klacek,
jestliže z ní hned neslezeš,
tak dostaneš pár facek.

Jak vidím, nemáš ještě dost,
pořád ti stojí jak kláda,
pojď, vraž mi ho tam zezadu,
já podržím ti ráda.

Teď mrdej mě znovu zas,
a napni všechny síly,
hanbu si dělat nebudeš,
máš dostatečnou píli.

Jen mrdej jako ďas,
ať roztrháš mi půlky,
já rozkoší se poseru,
a tobě zmodraj kulky.

Co ty dva spolu dělali,
já vypovím vám krátce,
v hodině naplnil kundu,
celou ženě i matce.

Neboť co dělo se dál,
toť věru není hračka,
já vsadím se písmem svým,
že rozlítím ti poštěváčka.

Tak kde jsme to jen přestali,
aha, už to vím, tady,
je třeba napřed vylíčit,
jaké má tchyně vnady.

Vy milí zeti pojďte blíž,
jak vidím, pták vám stojí,
strčte ho klidně do mé kundy,
mrdat on jistě umí.

Na to zas mladou zpracoval,
a tchýni kundu líže,
jen ho vpálil do staré,
už k nevěstě zas kluše.

Čůrák je stále naběhlý,
že už to není k víře,
sotva je vidět do jedné,
už řádí v druhé díře.

A tak se v lásce střídají,
nezištně matka s dcerou,
kundy mají již oteklé,
do úst si ptáka berou.

Konec vám říci nemohu,
takový je již osud,
ty, čtenářko, jsi hotova,
ti tři tam mrdaj dosud.