V jedné vísce na Sázavě,
starý mlynář syna měl,
byl to mladík k milování,
o mrdání nevěděl.

Starý mlynář posera byl,
žena od něj utekla,
že mu ocas nechtěl státi,
ani sbohem neřekla.

A tak syn již mámu ztratil,
ač měl velké mrdidlo,
jenom si ho rukou honil,
a otloukal o bidlo.

Neví on ten chlapec tupý,
nač čůráka vlastně má,
že má každá dívka kalich,
s chlupy mezi nohama.

Děvečku tam také měli,
věru žádnou ramlici,
kozy měla jak melouny,
a kulatou zadnici.

Jednou večer při klekání,
když kravičky dojila,
na čůráka vzpomněla si,
hned ji kunda pálila.

Jak tak drží cecek v ruce,
prsty kundu roztáhla,
do kundy si cecek dala,
a s vemenem mrdala.

Slastí už se celá třese,
rozkoší se zalyká,
kunda hoří jako peklo,
Nanda chčije do mlíka.

Nanda mrdá jako vzteklá,
po stehnech jí teče klen,
na mrdání jenom myslí,
po čůráku touží jen.

Má to štěstí děva lepá,
hle tu v kůlně synek heká,
neb po každém klekání,
ohon sobě prohání.

Jako sokol oknem skočil,
čůrákem se odrazil,
uprd se a Nandu hnedle,
svoji pípou narazil.

Škoda věru zdraví tvého,
takto Nanda pravila,
uchopila jeho kládu,
do kundy ji vstrčila.

Naučím tě milý hochu,
mrdání a lásky krám,
poslechni a rovně lehni,
já tě sama pošoustám.

Kozy se jí vyvalily,
prdel se jí zvedala,
když ten jeho velký ocas,
do kundy si strkala.

To je přece mrdáníčko,
čůrák stojí jako roub,
Nanda po koule ho vráží,
škoda, že to nejde hloub.

Nanda mrdá jako vzteklá,
jako berňák přiráží,
chcapičkou mu čůráka honí,
rukou šimrá závaží.

Kejty se jí rozložily,
šťáva po nich teče ven,
chlupy se jí naježily,
na kundě má samý klen.

Mládek funí jako prase,
krávy přestávají žrát,
a ta třetí jalovice,
ze všeho začala srát.

Zvědavě se na ně kouká,
jak čůráka do ní vtlouká,
to přece už nejde věru,
kunda bude na maděru.

Mládek už je ušoustaný,
čůrák už mu nechce stát,
Nanda, ta má ještě málo,
a chce kundu vylízat.

Pod prdelí Nandu chytil,
mezi stehna hlavu dal,
jazykem jí šťávu slízal,
bradou frajtra vydrbal.

Nanda slastí uchcávala,
před nosem mu prděla,
když jí frajtra pocucával,
kunda krásně smrděla.

Naposled, když jazyk vrazil,
do té rajské zahrady,
škytl, prdl, brka natáh,
teď tu leží bez vlády.

Mladík přišel kundě na chuť,
už je celý rozpálen,
štěstím křičí, slastí řičí,
po kulích mu teče klen.

Hlavně, že vím Nando zlatá,
nač já vlastně ptáka mám,
byl jsem hloupej, na mou duši,
že jsem nikdy nemrdal.

Jak to řekl, s Nandou praštil,
hned jí ho tam zase dal,
nyní řádí jako sračka,
Nanda už má z něho strach.

Snad jí kundu neroztrhá,
snad nebude její vrah,
kůlnička se celá třese,
po dvoře se nese řev.

Nandě chlupy z kundy lítaj,
mladej mrdá jako lev,
vzdychá děva přemilená,
tohle věru konce nemá.

Čůrák tvrdý jako dřevo,
propíchl jí slepé střevo,
řvala jako tygr v stepi,
všechno se jí potem lepí.

Chudinka je naše Nanda,
rozbitá je její kunda.