není :( není :(

Erotické básničkyErotické básničky


Něco málo vtipů a textů pro zasmání

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
JAN VANČURA

Jan Vančura chvostný panic,
jenž by s dívkou nešel za nic,
domníval se, že u ďasa,
jen na chcaní má piňďasa.

Nevěděl že ženská ďoura,
stvořená je pro piňďoura,
jedenkrát si vyšel k lesu,
natrhat si trochu vřesu.

Trochu vřesu, trochu jmelí,
poslechnout si bzukot včelí,
do trávy si pěkně sed,
modré oči k nebi zved.

Když tu náhle, kde se vzala,
lesníkovic Mařka stála,
Jan Vančura se vzchopil,
zamračil se, oči sklopil.

Usmála se Mařena,
byvši k mrdu stvořená,
neutíkej, počkej chvilku,
přeřízni mě, vždyť máš pilku.

Ráda bych si s tebou šoustla,
a hned si mu v cestu stoupla,
zase used, ona taky,
nedělala žádné praky.

Blůzku strhla, kypré kozy,
které měli v rukou mnozí,
ukázala Vančurovi,
pohled na ně - byl mu nový.

Utéct chtěl, ve tváři ruměl,
v údivu na kozy čuměl,
kozy vzala, natřásala,
jenom takhle povídala.

Když se sukně dolu sundá,
tenhle žlábek, to je kunda,
celá nahá před nim stála,
bez ostychu, jen se smála.

Jan Vančura, chvostný panic,
jenž by s dívkou nešel za nic,
zahodil hned kytku máku,
podrbal se na čuráku.

Za ruku ho Mařka vzala,
na kundu mu ruku dala,
on ji svíral, mačkal dlaní,
potom prdel, nožky laní.

Olízal ji kozy obě,
za prdel si přitáh k sobě,
Mařkou ale vášeň hnula,
poklopec mu rozepnula.

Čuráka mu pohojdala,
s žaludem si něžně hrála,
ač jich v rukou měla na sto,
takovýhle nebyl často.

Ach ty koule, hledět milo,
každá váží aspoň kilo,
byly jako vejce pštrosí,
kdo takový koule nosí?

Jan Vančura chvostný panic,
jenž by s dívkou nešel za nic,
vrazil ho tam v délce celé,
až ji vklouzl do prdele.

Mařka se však nezalekla,
kundu tiskla jako vzteklá,
zapletené jejich údy,
vyrývaly trávu z půdy.

Šoustni víc, dal bych ho chtěla,
nadělej mi duchy z těla,
on se na ni znovu vrhnul,
div ji kundu nerozthnul.

Desetkráte štěstím hryže,
poblil se jí čurák v díře,
Jan Vančura chvostný panic,
nepřestal by nyní za nic.

Dále nandával ho skvěle,
do huby i do prdele,
pod paží i mezi kozy,
které měli v rukou mnozí.

Mařka šukala jak vzteklá,
po stehnech ji šťáva tekla,
kunda bolela ji celá,
mrdat ale pořád chtěla.

A on radil k nepoznání,
patnáct čísel bez vyndání,
šestnácté měl na pořádku,
čuráka jak z žuly kladku.

Kde se vzala, tu se vzala,
paní lesníkovic stála,
překvapením oněměla,
když tu hody uviděla.

Místo aby ustrnula,
sukni sobě vyhrnula,
když tu šoustáš moji dceru,
proženeš mi kundu věru.

Vančura ji ho tam vrazil,
až se ji dech v těle srazil,
jak házel sebou na ni,
řek si, ta je k pomrdání.

Jednou tu a zase onu,
pohoupal ji na ohonu,
matku z dcerou, dceru s matkou,
ucpával je teplou zátkou.

Za hodinu, což je k zlosti,
měli toho obě dosti,
Vančura se přestal smát,
čurák stál furt jako mlád.

Šel pan lesní právě kolem,
našel dceru za topolem,
neviděl ... svoji paní,
náhle na něj přišlo sraní.

Kšandy stáhl, na bobeček,
skrčil se za jaloveček,
bylo ticho, větřík vál,
a on si tam klidně sral.

Jan Vančura v oné době,
nacházel se v hrozné zlobě,
nejen lesní, ale i dcera si ztěžovali,
že je celá díra bolí.

Nemohly se ani hnout,
v kundách bolel každý kout,
v nejlepším byl ale on,
zvon by věšel na ohon.

Sem tam se mu mocně houpal,
a jak takhle kolem koukal,
spatřil v křoví blízko sebe,
prdel bílou jako nebe.

Jako lev se tiše skrčil,
a hned mu ho tam strčil,
jak to obě uviděly,
udivením oněměly.

Lesník zařval hlasem obra,
myslel, že ho kousla kobra,
zběsilý na útěk se dal,
jako kůň při běhu sral.

Jan Vančura chvostný panic,
jenž by nepřestal teď za nic,
hodlal dokázati více,
zaběhl si do vesnice.

S kamenným čurákem v hrsti,
zaběhl až na náměstí,
všechny ženy, jak ho zřely,
uslintané pusy měly.

A ty, které kdysi byly chladné,
skoro jako led,
chtěli nyní býti první,
nastrčily kundy hned.

A Vančura horem pádem,
oprcal je předem zadem.

Po vsi tekla medovina,
a Vančura, ten hrdina,
když už neměl s kým by mrdal,
ani krávou nepohrdal.

Ztratil do budoucna víru,
že utahá každou díru,
s trpkým smíchem pobízeje,
uřízl čuráka i vejce.

Proto na začátku měla
státi tato slova:

V raném věku mrdat začni,
kunda po čuráku dychtí,
čurák zas po kundě páchne,
proto šoustej, je to zdravé!



Znáte nějaký dobrý vtip, text či báseň a chcete se o ni podělit?
Zašlete mi je přes kontaktní formulář díky.
© 2005 - 2022, Kozlík    hostováno u BlueBoard